Metabolická adaptace a význam kalorimetrie v diagnostice

V klinické praxi se často setkáváme s fenoménem, kdy pacient i přes striktní dodržování dietního režimu nedosahuje očekávané redukce hmotnosti. Tento stav je často mylně interpretován jako "ztráta vůle". Ve skutečnosti se může jednat o fyziologickou reakci organismu, kterou nazýváme metabolická adaptace.

Limitace BMI a význam složení těla

Body Mass Index (BMI) je základní screeningový nástroj, který však nerozlišuje mezi tukovou tkání a svalovou hmotou.

• Sarkopenická obezita: Stav, kdy má pacient normální BMI, ale nízký podíl svalové hmoty a vysoký podíl viscerálního tuku. Tento viscerální tuk je metabolicky aktivní a zvyšuje riziko inzulínové rezistence.
• Diagnostika: V MediSpo využíváme bioimpedanční analýzu (InBody 970), která přesně kvantifikuje poměr svalů, tuku a extracelulární vody.

Metabolická adaptace ("Zpomalený metabolismus")

Dlouhodobá kalorická restrikce (diety) často vede k obranné reakci organismu. Tělo sníží svůj Klidový energetický výdej (RMR - Resting Metabolic Rate), aby šetřilo energií. Pokud pacient v tomto stavu navýší příjem na "normální" úroveň, dochází k rychlému nárůstu hmotnosti (tzv. jojo efekt), protože jeho adaptovaný metabolismus nedokáže energii efektivně využít.

Nepřímá kalorimetrie: Zlatý standard

Pro přesné stanovení energetické potřeby nelze spoléhat na obecné rovnice. Využíváme metodu nepřímé kalorimetrie.

• Princip: Měření spotřeby kyslíku (VO2) a produkce oxidu uhličitého (VCO2) v klidovém stavu.
• Výstup: Získáme přesnou hodnotu RMR (kolik kalorií tělo skutečně potřebuje) a tzv. Respirační kvocient (RQ), který nám odhalí, zda organismus preferuje jako palivo tuky nebo sacharidy (metabolická flexibilita).

Klinický závěr

Pokud redukce stagnuje, empirické snižování kalorií může být kontraproduktivní. Na základě dat z kalorimetrie dokážeme nastavit nutriční plán s vysokou přesností a cíleně pracovat na "metabolickém restartu" (zvyšování energetického obratu), nikoliv na další restrikci.